Poslední dobou nemám své dny... Nebo spíš mám "své dny", a to je možná jádrem problému, protože jsem vždy podrážděná, agresivní a výbušná. Jsem schopná nasrat se vyloženě kvůli píčovině, která mě pak trápí a sžírá dalších několik dní.
Sere mě, když mě někdo nechá na zobrazenu nebo si moji zprávu pro jistotu ani nepřečte. Kor když je to kokot jak on. Jsem rozhodnutá a odhodlaná si příště ani nezobrazit zprávu od něj, neboť jsem si jistá, že se ještě ozve. Ať jde do prdele. Ať jdou všici do piče. Taky umím být bitch.
Sere mě, že mi nikdo neposkytl podporu, když mi umřela babička a truchlila jsem. Asi déle, než je zdravé. Dokonce ještě teď truchlím, nejsem přes to stoprocentně přenesená, a to už je to šest let... Neměla jsem si o tom s kým promluvit, neměl mě kdo obejmou, neměla jsem se s tím komu svěřit. Žádná tak blízká osoba mi ještě neumřela. Osoba, která bydlela ve stejném domě a kterou jsem vídala každý den.
Sere mě, že jsem tak líná a demotivovaná. Nemám chuť se posunovat a jsem jak otupělá. Je možné, že za to mohou moje léky. Kéž je to jen obdobím. S takovou to nedopadne dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat