LXXX

 Něco se ve mně rapidně změnilo. Přemýšlím, kdy to bylo. Možná, že to bude znít divně, ale mám pocit, že to bylo v okamžik, kdy jsem ztratila panenství.

LXXIX

 Upřímně... Všichni lidi jsou kurvy. Každý mi něčím ublížil. Anebo jsem já přecitlivělá pinda. Taky možnost. Zase mě přepadla nějaká zkurvená depka. Představuju si svět růžový, ale když zjistím, že není podle mých představ a už ani zdaleka ne růžový, propadám se do svého melancholického světa.

V poslední době nemám absolutně k ničemu motivaci ani sílu. Chci zmizet někam do prdele. Anebo umřít. Zrovna poslouchám hudbu a přemýšlím, co si nechám zahrát na pohřbu. Jsem zkurvená citlivka. To snad ani není možné. Beztak se ráno probudím a všechno bude zase o trochu lepší. Ale teď, teď v tom zápalu, cítím jen bolest a touhu zmizet z tohoto světa plného trápení, omezení a povinností, které mě tak nebaví.

Na pohřbu bych chtěla určitě nechat zahrát Nothing else matters od Metallicy. Je to moje životní písnička, provází mě snad od narození. Bude to tematické.

Nejsem dost dobrá. Nikdy jsem nebyla. Nebaví mě se pořád s někým porovnávat. Nebaví mě "muset", ačkoliv vlastně nemusím.

Mám obrovský strach.