středa 28. prosince 2022

LXXIV

 Děvky pičo mrdky zpičené.

Nedávám to, pičo.

Líbí se mi, že i když jsem pičo sprostá jak cyp, pořád dodržuju gramatiku a interpunkci, lol.

Lidi jsou zkurvené mrdky. Snažíš se být hodná bytost, a místo toho skončíš jak zneužitej kus masa. Lidi tě využívají ke svému prospěchu. Jde jim jen o sebe.

Mám chuť se zabít. Ale mám mastné vlasy a masku na ksichtě, byla bych děsivá mrtvola. Takže si to nechám na jindy.

Můj život zas a znova nemá žádný smysl. Mám chuť se na všechno vyjebat. Fajn by bylo, kdybych už stihla napsat knížku - aspoň by po mně něco zůstalo. Ale ty povídky, co mám uložené na notebooku, nikdy nesmí spatřit světlo světa. Obracela bych se v hrobě.

Možná si to všechno moc beru. Asi bych měla přestat být tak vztahovačná. Všechno by bylo o tolik jednodušší.

Narodím se znovu, když umřu? Půjdu do nebe? Kde to má konec? Postoupím o nějaký level výš?

Kdy kurva skončí tohle trápení v mojí zkurvené hlavě? Chci si to z ní vymlátit, ale nejde to. Je to pořád tam. Ty myšlenky jsou neskutečně vtíravé.

Jednou stejně všichni skončíme pod drnem.

úterý 13. prosince 2022

LXXIII

Poslední dobou nemám své dny... Nebo spíš mám "své dny", a to je možná jádrem problému, protože jsem vždy podrážděná, agresivní a výbušná. Jsem schopná nasrat se vyloženě kvůli píčovině, která mě pak trápí a sžírá dalších několik dní.

Sere mě, když mě někdo nechá na zobrazenu nebo si moji zprávu pro jistotu ani nepřečte. Kor když je to kokot jak on. Jsem rozhodnutá a odhodlaná si příště ani nezobrazit zprávu od něj, neboť jsem si jistá, že se ještě ozve. Ať jde do prdele. Ať jdou všici do piče. Taky umím být bitch.

Sere mě, že mi nikdo neposkytl podporu, když mi umřela babička a truchlila jsem. Asi déle, než je zdravé. Dokonce ještě teď truchlím, nejsem přes to stoprocentně přenesená, a to už je to šest let...  Neměla jsem si o tom s kým promluvit, neměl mě kdo obejmou, neměla jsem se s tím komu svěřit. Žádná tak blízká osoba mi ještě neumřela. Osoba, která bydlela ve stejném domě a kterou jsem vídala každý den.

Sere mě, že jsem tak líná a demotivovaná. Nemám chuť se posunovat a jsem jak otupělá. Je možné, že za to mohou moje léky. Kéž je to jen obdobím. S takovou to nedopadne dobře.

LXXXIII

 Svět je na piču místo. Je to všechno zpátky. Vrací se to pravidelně. Nikdy bych netušila, že budu řešit takové píčoviny. Maličkosti. Že to ...