úterý 9. srpna 2022

LXVI

Místo toho, abych šla spát jako každý normální člověk, který za pár hodin vstává na brigádu, tu ležím v posteli, mám rozsvícená vánoční světýlka, která mi slouží jako celoroční dekorace, a inhaluju vapo. Mám úzkost. Úzkostí se mi svírá žaludek a mou mysl zaplňují černé myšlenky. Je to tu znovu. Už dlouho se nic takového neobjevilo. Už dlouho jsem neměla pořezané zápěstí...

Pořád se mi připomíná. Dělá to naschvál. Přesto, že jsem se vyjádřila tak, že současně je ze mě ledová královna, která nedává prostor romantické lásce, nějak jsem zapomněla, že jsem v jádru dobrosrdečná, spravedlivá a není těžké se se mnou usmířit.

Ozval se. Poslala jsem ho do prdele (ne doslova), ale následně to mému dobrosrdečnému já přišlo líto a měla jsem nutkání se mu omluvit. Pořád mám to nutkání. Místo toho, abych myslela na své zdraví a energii, kterou zítra potřebuji, a šla spát, tu jen ležím, píšu bezvýznamné řádky a myslím na něj.

Nemůžu uzamknout své srdce ledem, když mi ho vzal.

Jedna část mé osobnosti ho chce znovu vidět, znovu obejmout, znovu políbit, znovu se s ním smát a prožívat ty chvíle znovu, protože ještě zcela nesundala růžové brýle z očí.

Druhá část už ho nikdy nechce vidět. Chce ho vymazat z paměti a ze života.

Pomáhá mi třídit si myšlenky psaním. Když to vidím napsané před sebou, docházím k novým poznatkům.

Ovšem dnes mě znovu bolí srdce. Ta bolest se vrátila spolu s ním. Ten led, kterým jsem si své srdce obalila, mě bodá do hrudi. Nechci na to myslet a chci tu bolest ukončit. A zároveň nemůžu usnout a aspoň dočasně zapomenout. Pořád nad tím přemýšlím. Proč se znovu ozval? Dokazuje si/mi tím něco? Baví se tím, že mi ubližuje? A proč se mu chci kurva ozvat zpátky? Proč ho chci vidět, když jediné, co pro mě udělal, je to, že mi způsobil neskutečnou vnitřní bolest? Píchá mě v hrudi. Nemůžu dýchat. Nemůžu myslet. Chci konec. Vím, že jednou to skončí, ale proč to nemůže být hned? Proč si musíme procházet tím procesem utrpení a vnitřního strádání? Proč zlomené srdce trvá zahojit tak dlouho? A existuje možnost, že pokud bude zlomeno ještě párkrát, už se nespraví? Můžu umřít na zlomené srdce?

LXXXIII

 Svět je na piču místo. Je to všechno zpátky. Vrací se to pravidelně. Nikdy bych netušila, že budu řešit takové píčoviny. Maličkosti. Že to ...