středa 28. prosince 2022

LXXIV

 Děvky pičo mrdky zpičené.

Nedávám to, pičo.

Líbí se mi, že i když jsem pičo sprostá jak cyp, pořád dodržuju gramatiku a interpunkci, lol.

Lidi jsou zkurvené mrdky. Snažíš se být hodná bytost, a místo toho skončíš jak zneužitej kus masa. Lidi tě využívají ke svému prospěchu. Jde jim jen o sebe.

Mám chuť se zabít. Ale mám mastné vlasy a masku na ksichtě, byla bych děsivá mrtvola. Takže si to nechám na jindy.

Můj život zas a znova nemá žádný smysl. Mám chuť se na všechno vyjebat. Fajn by bylo, kdybych už stihla napsat knížku - aspoň by po mně něco zůstalo. Ale ty povídky, co mám uložené na notebooku, nikdy nesmí spatřit světlo světa. Obracela bych se v hrobě.

Možná si to všechno moc beru. Asi bych měla přestat být tak vztahovačná. Všechno by bylo o tolik jednodušší.

Narodím se znovu, když umřu? Půjdu do nebe? Kde to má konec? Postoupím o nějaký level výš?

Kdy kurva skončí tohle trápení v mojí zkurvené hlavě? Chci si to z ní vymlátit, ale nejde to. Je to pořád tam. Ty myšlenky jsou neskutečně vtíravé.

Jednou stejně všichni skončíme pod drnem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

LXXXIII

 Svět je na piču místo. Je to všechno zpátky. Vrací se to pravidelně. Nikdy bych netušila, že budu řešit takové píčoviny. Maličkosti. Že to ...