Myslím, že jsem se už nadobro ztratila. Ve svojí hlavě, ve svých myšlenkách, ve svých pocitech a emocích. Už ani nevím, co je skutečné a kde je jádro problému. Někdy se chci zabít, někdy jsem přemotivovaná, někdy se chci skrýt a někdy chci mezi lidi (ale to spíš proto, abych se mezi nimi skryla). Někdy mám chuť se vším skončit, někdy mám chuť všechno dokončit a pokračovat ve věcech, které jsem během života začala.
Vědomě odbourávám některé vzpomínky a předstírám, že se nikdy nestaly a že si je moje mysl jen vymyslela. Nejhorší je to v noci, před spaním. Jakmile nějaká taková myšlenka vypluje na povrch, už ji nedokážu znovu pohřbít v hlubinách.
Jsou dny, kdy nedokážu prožívat emoce. Někde jsem četla, že za to může úzkost. Úzkost mi dělá také problémy s pamětí a rychlým, logickým uvažováním, se kterým jsem dříve neměla problém. Úzkost mi v hlavě vytvořila jakousi ochrannou bariéru, kterou nedokážu odbourat.
Někdy jsem zlá a pak je mi to líto.
Chtěla bych začít někde úplně od začátku. Nemusí to být nutně v cizí zemi, protože se s tím vážou obvykle komplikace. Klidně to může být v Česku, někde, kde nikoho neznám a kde nikdo nezná mě. Ale klidně to může být v cizí zemi. Jen na to zatím nemám odvahu. Anebo je možná právě ten nejlepší čas.
Vrátit čas, abych změnila minulost, nemůžu. Ale můžu před minulostí utéct nebo se skrýt, pokud ji nedokážu přijmout.
Poznala jsem, že na světě existuje spousta falešných lidí, pro které jako osobnost nic neznamenám. Ale potkala jsem i lidi, kteří mě v těžkých chvílích podpořili a mají se mnou trpělivost, ačkoliv je to někdy těžké.
Co nutně potřebuji, je okamžitá změna a řád. Něco, co mi do života vrátí pohon a nějakou jiskru. A tuším, že nikdo jiný než já sama to za mě neudělá. Jen nevím, kde začít. Čas tak rychle ubíhá, doslova mi protéká mezi prsty, a já ho nedokážu zastavit. Posledních pár let uběhlo až nepředstavitelně rychle. Něco ani nechci řešit. Chci, aby to někdo vyřešil za mě, aby mi usnadnil to trápení. Nechci už prožívat bolest. Přála bych si, abych uměla věci jen tak hodit za hlavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat