Kurva. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem před rokem jedla jeho medovník a u toho řvala. Upekl mi dort, pozval mě k sobě na film, odvezl mě domů, a pak mě odmítl. Byla jsem zamilovaná jak malá holka. Chtěla jsem s ním strávit zbytek života. Byla jsem naivní, romantická a blbá.
Už nikdy to nechci zažít. Já už se snad nikdy nechci tak moc zamilovat. Je to úplně jiný druh bolesti, než kterou jsem doposud cítila.
Pak mi říkal, že jsem si to blbě přebrala. Že jsem si vsugerovala něco, co nebyla pravda, tedy to, že o mě má zájem. Ale hochu... To ty jsi mi psal romantické zprávy, zvrhlé zprávy a vymýšlel, co spolu budeme dělat. To ty jsi navrhl, ať se u tebe podíváme na film a osobně mě vyzvedl. To ty jsi překročil naši branku, zazvonil na náš zvonek a předal mi tebou upečený dort. Pak ses vymlouval, že jsem to špatně pochopila a ten dort jsi mi upekl, protože jsem ho chtěla. Jo, vole, chtěla, protože jsi řekl, že umíš péct, ať si vyberu jakýkoliv dort a že mi ho upečeš. Tak jsem chtěla medovník.
A od té doby nenávidím medovník. Vlastně ho miluju, ale když ho jím, když se do něj zabodávám příborem, tak si vzpomenu na tebe, a k té sladké chuti, kterou při jídle cítím, se přidá i hořká pachuť mého zlomeného srdce, zmatení, které jsi ve mně vyvolal, zlost, kterou jsi ve mně probudil, smutek, který jsi mi navodil a tak sžírající a odpornou nechuť žít, kterou jsem tehdy cítila.
Dlouhou dobu jsem si myslela, že máš pravdu. Že jsem si to vsugerovala sama, že jsem se bláznivě zamilovala, a proto jsem pak tak trpěla. Ale pravdou je, že sis se mnou jen hrál, namotal sis mě na prst jako nit, protože přesně tak jsem byla křehká a zranitelná, a tu nit jsi pak bez mrknutí oka přetrhl... Zlomil jsi mi nejen srdce, ale také mnoho hodnot. Zlomil jsi moje umění milovat, moji důvěru v lidi i v sebe, moje sebevědomí, moji naději nejen v pravou lásku... Ani nevíš, jak dlouho jsem se z toho zotavovala. Rok, ty kokote, rok od té doby uplynul, a já s tím stále nejsem stoprocentně srovnaná. Ale posunula jsem se jako ještě nikdy. Jsem na sebe pyšná. Téměř jsem se přes tebe přenesla.
A když cítím vůni medovníku... stejně mě bodne u srdce, zrychlí se mi tep a chce se mi brečet.
