Promiň. Omlouvám se. Odpusť mi...
Milovala jsem tě. Milovala jsem tě dlouho. Přišlo to tak náhle, jako to odešlo. Ale po tak dlouhé době! Dalo mi to tolik trápení... Tolik probdělých slzavých nocí...
Vzpomínám si, jak jsem tiše vzlykala do polštáře, tak, aby to nikdo neslyšel. Jak jsem vzlykala, když jsi odcházel, a ty ses místo toho jen povrchně pousmál. Nebo v tom byl náznak soucitu? Vzpomínám na to nerada, ale přesto mě něco nutí se k tomu vracet. Tak třeba je v tom nějaký hlubší smysl a netrápím se zbytečně. Ale v to doufám pokaždé, a pokaždé to dopadá stejně...
Kdybych tě potkala znovu (a že bych se tomu divila), neotálela bych a omluvila se ti. Mám ti toho tolik co říct a vysvětlovat. Nechtěla jsem se tě dotknout, ale stalo se.
