Možná je to opět jen obdobím. Možná je to přírodou uchylující se ke spánku a umírajícím listím, že se cítím jako bez duše a nemám na nic energii. Zase v životě nevidím žádný smysl. Všechno se mi zdá bezvýznamné a pomíjivé.
Zase se mi vrací ty špatné myšlenky, kdy si říkám, že by bylo pro jistotu lepší napsat dopis, kdybych učinila unáhlené rozhodnutí. Nechci to udělat, ale občas mě k tomu něco svádí. Bojím se toho, co bude. Někdy mám slunečné dny, kdy se těším na nadcházející den, oplývám sebevědomím a slibuju si, jak na sobě budu pracovat. Někdy mám ale dny pochmurné a zatažené, kdy v sobě nevidím žádný potenciál, nevěřím si a nechci pokračovat v budování budoucnosti.
Nechci.
Žádné komentáře:
Okomentovat