středa 14. září 2022

LXVII

 Přeju si, aby se dnešek vůbec nestal. Nechápu, proč se zlé věci dějí jen mně a co mi tím chce vesmír říct. Možná to, že si mám dávat větší pozor. Že svět je nebezpečný. Že svět není tak naivně pohádkový, jak si možná myslím. Že na světě existují zlí lidé a mám být obezřetnější.

Ale nedělám si z toho zase takovou hlavu, jako bych si možná dělala v jiném životním období. Prostě se stalo. Nějak se to vyřeší. Všechno má svoje řešení.

A pak si říkám... že už to možná nezvládám. Že je toho na mě moc. A že bych to tu chtěla ukončit. Ale to jsou jen myšlenky. Opět a zase je neuskutečním, jen si s nimi pohrávám.

1 komentář:

  1. Tohle si říkám každý den. A mě se stalo mnoho špatných věcí, takže vážně nejsi sama...

    OdpovědětVymazat

LXXXIII

 Svět je na piču místo. Je to všechno zpátky. Vrací se to pravidelně. Nikdy bych netušila, že budu řešit takové píčoviny. Maličkosti. Že to ...