XXXVI

 Po dnešním snu mě napadá jen jedna otázka: "Proč, kurva?!"

Chápu, že to kdysi bylo jinak, že jsem byla zamilovaná a možná i trochu tebou posedlá, ale myslela jsem si, že jsem se přes to přenesla. Přece jen už je to několik let, několik dlouhých let bez tebe, a jiné nebudou ani roky budoucí. Možná se s tím mé podvědomí jen nemůže smířit. Hezké zjištění takto náhle. Opravdu jsem si myslela, že už jsem smířená, "odmilovaná" a že jsem se přes tebe přenesla.

Pravda, že čím víc nad tím budu přemýšlet a podporovat tu myšlenku, bude to horší.

Zjistila jsem, že nedokážu nebýt zamilovaná. Vždycky musím k někomu vzhlížet, obdivovat ho, chovat k němu sympatie a nakonec se i zamilovat. Přijdu si jako blázen, jako kdybych bez toho nedokázala fungovat. Dokážu žít sama se sebou, ale ostatní lidé mi to komplikují.

Asi ho furt miluju. Vím, že kdybych ho teď potkala, měla bych v břiše motýlky, ruměnec ve tváři a do mozku by se mi nahrnul nějaký hormon, který způsobuje, že přestanu racionálně uvažovat. Takový závoj přes mé jindy čiré myšlení.