Někdy přemýšlím, že bych chtěla všechno hodit za hlavu. Nehledět na to, co chce společnost, a jít si za svým, i kdyby se to příčilo mým nejbližším. Vykašlat se na vzdělání, na to, co si o mně kdo pomyslí, a odjet někam daleko. V poslední době si představuji, že žiju v Americe, a v těch představách se mi to líbí. Nebo v Británii, někde na severu. A co třeba takový Island... Až tohle všechno skončí, jednou bych se ráda podívala do svých vysněných destinací. A třeba tam i zůstala. Šlo by to? Našla bych si práci a cestovala. To jsem vždycky chtěla - cestovat. A u toho dělat třeba pomocnou práci, která by se naskytla, abych měla z čeho žít. Procestovat celou Ameriku... Nebo Kanadu...
Možná si to představuju moc jednoduše, ale jsou to krásné sny. Usmívám se při jejich představách a dává mi to naději, že by to tak jednou mohlo být. Že bych se nemusela trápit obyčejnými pozemskými problémy a řešit jen to, kde budu dnes sledovat západ slunce. A následně jeho východ. Bydlela bych v karavanu a každé ráno vstávala brzy, abych si mohla uvařit bylinkový čaj a u toho sledovat vycházející slunce. Pak jet dál a šířit jen pozitivní energii a dělat dobré skutky. A s někým to sdílet. To jsem vždycky chtěla.
V mých představách žiju v nějakém věčném létě, kde je všechno krásné a bezstarostné.
Žádné komentáře:
Okomentovat