pondělí 6. ledna 2020

VII

Truchlící duše a zlomené srdce.
Mám na srdci několik náplastí. Občas se některá z nich odlepí a odkryje tak v srdci zející rány, to ji pak musím nahradit jinou, novou náplastí. S každou novou náplastí však moje duše naříká o to víc. A já už nevím, jak ji utišit.
Prý existuje lék zvaný láska. Kde se dá koupit? Utiší tu bolest? Bude to zítra lepší?
v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

LXXXIV

 Myslím, že jsem se už nadobro ztratila. Ve svojí hlavě, ve svých myšlenkách, ve svých pocitech a emocích. Už ani nevím, co je skutečné a kd...

  • LXXXIV
     Myslím, že jsem se už nadobro ztratila. Ve svojí hlavě, ve svých myšlenkách, ve svých pocitech a emocích. Už ani nevím, co je skutečné a kd...
  • XXXVIII
     Mám tak rozlámané srdce. Úplně to cítím. Tu bolest. To, jak se pokaždé zase o další kousek zlomí. Myslím, že za chvíli mi uvnitř už nic nez...
  • LXII
     Zamiloval se do jejích havraních vlasů a bledé pleti. Když se změnila, nemohl to zkrátka ustát. Pořád mám potřebu hrát si na něco, čím nejs...