pondělí 6. ledna 2020

VII

Truchlící duše a zlomené srdce.
Mám na srdci několik náplastí. Občas se některá z nich odlepí a odkryje tak v srdci zející rány, to ji pak musím nahradit jinou, novou náplastí. S každou novou náplastí však moje duše naříká o to víc. A já už nevím, jak ji utišit.
Prý existuje lék zvaný láska. Kde se dá koupit? Utiší tu bolest? Bude to zítra lepší?
v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

LXXXIII

 Svět je na piču místo. Je to všechno zpátky. Vrací se to pravidelně. Nikdy bych netušila, že budu řešit takové píčoviny. Maličkosti. Že to ...

  • LIII
     Není nic špatného na tom vytvořit si svůj vlastní svět. Svou vlastní bublinu vzniklou za účelem distancovat se od ostatních lidí. Vnímat je...
  • LIX
    Proč by to někdo dělal? Proč by to někdo bezdůvodně dělal,  když vidí, jak ho miluju a jak mě to ničí? Jde mu jen o sebe a svoje vlastní pot...
  • LXXX
     Něco se ve mně rapidně změnilo. Přemýšlím, kdy to bylo. Možná, že to bude znít divně, ale mám pocit, že to bylo v okamžik, kdy jsem ztratil...